Čtyřiadvacetiletá křídelnice cítila po osmi sezonách v kádru prvního družstva Žabovřesk potřebu změny prostředí. „Pochopila jsem, že jsem se v klubu dostala na strop. Neměla jsem za sebou ani ideální sezonu, nastal čas jít dál. Nebránila jsem se ani přesunu v české lize, ale z ní jsem žádnou nabídku neměla. Jsem spíš ráda, že si po letech vyzkouším jinou soutěž. Nebudou to ty stejné haly, ti stejní soupeři. A třeba mě nebudou mít ani tolik přečtenou,“ pousmála se Kašpárková.

Piešťany v minulém ročníku slovenské ligy skončily na druhém místě a v nadcházející sezoně usilují o start v Eurolize, případně nižším EuroCupu. „Je můj sen se do Euroligy zase vrátit. Když jsme ji v Žabinách hrály, nevážily jsme si jí tolik, jako když pak nebyla. Braly jsme ji dost automaticky. Teď mě samozřejmě láká,“ připustila.

Poslední zápas za Handicap tak Kašpárková odehrála ve třetím čtvrtfinále play-off proti KP Brno. Nevylučuje, že v budoucnu přidá další starty. „Žabiny jsou pořád srdeční záležitost. Když jsem trenérovi Bobrovskému oznamovala odchod, bylo to docela složité i pro mě. Loučím se na přátelské úrovni, vůbec ne ve zlém. Když bude mít klub v budoucnu zájem, návratu se nebráním,“ uvedla brněnská rodačka, která s týmem na jaře slavila Český pohár.

Jelikož se Kašpárková rozhodla ke změně dresu až po sezoně, neměla možnost se rozloučit přímo na hřišti. „Za těch osm let se kolem mě prostřídala strašná spousta spoluhráček, je nereálné se rozloučit se všemi. Sejdu se s holkama, které zůstávají. V minulé sezoně jsme s Handicapem zahajovaly letní přípravu zápasem s Čajkami, pokud by to letos bylo podobně, můžu hned přijet jako soupeř,“ zmínila.