Kouč Helbich: S Čechy jsem se doma kamarádil už jako dítě
Česky umí téměř bezchybně, na hráče přesto mluví chorvatský kouč basketbalového mmcité Zoran Helbich anglicky. „Dohodli jsme se tak se všemi, protože nám přibudou ještě Američané. Neztratíme žádné informace v překladu a šetříme čas. Hráči s tím nemají problém," říká dvaačtyřicetiletý kouč, který Brno převzal v minulé sezoně a chce s ním atakovat příčky pro play off.
Mmcité jste se ujal v rozjeté sezoně, vítáte nyní víc času na společný trénink?
Přesně tak. V minulém ročníku jsme kvůli tréninkovému procesu neměli čas vstřebat moji filozofii. Teď se už rýsuje, jsem rád, že máme čas zavést všechny koncepční věci. Chceme hrát moderní basket, který baví jak hráče, tak fanoušky. Musíme nasadit i naše mladé hráče. Už je na čase, aby něco ukázali a využili šanci, kterou jim dáme.
Vidíte mezi nimi nové opory?
Všichni mají na začátku stejnou šanci. Jen jejich pracovní etika a nasazení rozhodnou o tom, kdo dostane víc nebo míň minut.
Do kádru vám přibudou ještě dva američtí pivoti. Jste s jeho podobou spokojený?
Ano, myslím, že to bude na sezonu úplně stačit. Hledáme ještě jednoho hráče na pozici čtyři až pět. Nastavili jsme si nějaké cíle, chceme vytvořit pozitivní image klubu a doufám, že to fanoušci poznají a budeme mít i jejich podporu.
V jakém stavu se vám hráči vrátili z dovolené?
Radši nekomentovat. (smích) Starší to brali vážně, mají zkušenosti, jsou profesionálové. Přijeli ve správném rozpoložení, abychom už mohli od nějakých základů začít. Někteří mladí to úplně nepochopili, na druhou stranu jejich tělo zase trénink lépe přijme. Nebude v tom problém.
Jak podstatné je pro vás setrvání Michala Křemena?
Je to velká věc. Mám s ním hlavně výborný lidský vztah. Nemusím o něm mluvit jako o hráči, hrál za nároďák, má mistrovské tituly. Znají ho i v Evropě. Pomáhá i s komunikací s mladými basketbalisty.
Jak se vám pracuje s mentalitou českých hráčů?
Super. Nemám žádné problémy, stále si myslím, že česká mentalita je dobrá. Kdyby nebyla bojovná, nejste mistři světa v hokeji, nemáte Šeberleho, Neumannovou, Kašpárkovou, Špotákovou, Železného. Problém vidím spíš v dlouhodobé koncepční práci. Doufám, že ji ukážeme.
Kde chcete tým v tabulce vidět?
Je jasné, že chceme hrát co nejvýš, ale nebudu plácat nějaké pozice. Toužíme ťukat na dveře play off. Snad budeme všichni zdraví.
V Brně jste nastupoval i jako hráč. Vracel jste se rád do známého prostředí?
Podmínky jsou úplně jiné. Jako hráč jsem nevnímal věci, které vnímám teď. Vidím tady obrovský potenciál, návaznost na tradici, ale na to nechci hrát. Jsme ještě někde úplně jinde. Takovou tradici a potenciál má málokteré město v České republice. Je tu šance vybudovat dobrý klub.
I proto jste opustil Nymburk?
Tam to bylo výborné. Pracoval jsem u rezervního týmu a na rozvoji mládeže. Bavilo mě to, klub je perfektně organizovaný. Ale chyběl mi vlastní tým, který můžu trénovat. Dá se říct, že po profesionální stránce jsem byl trochu smutný.
Sledoval jste na dálku Brno?
Sledoval jsem celou ligu, všechny zápasy, začátek nebyl špatný, pak přišla bohužel nějaká zranění. Jsem rád, že jsme se nakonec odpoutali z poslední pozice. Teď je systém soutěže jiný, po dvoukolové základní části se liga rozdělí na dvě skupiny. Z mého pohledu je to férovější pro týmy, které mají podobné rozpočty, mohou mezi sebou rozhodovat o svém osudu. Loni rozhodovaly o tom, kdo bude poslední Pardubice a Prostějov.
Jak často se dostanete domů do Chorvatska?
Skoro vůbec. Ještě jsem externí spolupracovník na jedné univerzitě, mám tam přednášky a navíc sám ještě studuji. Občas v létě nebo na svátky se vracím na den nebo dva.
Potkával jste se s Čechy, kteří s oblibou jezdí do Chorvatska na dovolenou?
Samozřejmě. (smích) Jako děti jsme se u moře kamarádili s Čechy, chodili jsme s rodiči do kempů a mezi karavany. To byly hezké časy. Provázal jsem se s českou kulturou, mám hrozně rád české filmy, tu ironii, vtip.
Jak dlouho jste se učil česky?
Nechci se vytahovat, ale mám docela cit na jazyky. Šlo to docela rychle. Když jsem hrál v USK Praha, hned jsem se díval na televizi a na české filmy. Všude, kde jsem hrál, jsem se chtěl naučit jazyk a kulturu, ať se můžu co nejdřív začlenit. S partnerkou jsme doma také mluvili jen česky.
A které filmy vás zaujaly?
Nejoblíbenější je Kulový blesk. Pak klasiky jako Dědictví aneb Kurvahošigutntag, Vesničko má středisková. A také filmy Miloše Formana a Jiřího Menzela.
Kam chodíte v Brně relaxovat?
Zajdu si do posilovny, mám rád Lužánky, kousek je hospůdka, kde si občas dám vegetariánské jídlo. Nejsem vegetarián, ale mají je dobré, panuje tam příjemná atmosféra.
Doporučujete stravu i hráčům?
Doporučuji, ale je to nekonečný boj. (úsměv) Nemůžu chodit s každým za ruku a dívat se, co jí. Právě proto se teď snažíme zajistit společné stravování na jednom místě v kampusu, abychom měli aspoň nějakou kontrolu.
Zoran Helbich
Dvaačtyřicetiletý chorvatský trenér v Brně nastupoval jako hráč jeden rok. Zkušenosti má z řady evropských lig, vyzkoušel soutěže v Portugalsku, Kosovu, Německu, Rakousku, Maďarsku, Kypru či Slovinsku. Pracoval jako kouč mládeže v Nymburku.
Zdroj: http://brnensky.denik.cz/ostatni_region/kouc-helbich-s-cechy-jsem-se-doma-kamaradil-uz-jako-dite-20160806.html
Zdroj: http://brnensky.denik.cz/ostatni_region/kouc-helbich-s-cechy-jsem-se-doma-kamaradil-uz-jako-dite-20160806.html