Sehrál ve vašem rozhodování i fakt, že Královo Pole se přihlásilo do Eurocupu?
Určitě je to jeden z důvodů, proč jdu do Brna. Chci také změnu i nový impuls a hlavně si zahrát novou soutěž proti jiným týmům.

Jak se zrodil váš přestup do Brna?
Znám se s rozehrávačkou Sárou Beránkovou a jejími rodiči. Právě její otec, který se v klubu začal angažovat (stal se členem výkonného výboru – pozn. red.), mě nejprve kontaktoval. Při univerziádě na přelomu dubna a května jsem Sáře totiž říkala, že zatím nemám smlouvu. Poté jsme se zkontaktovali s předsedou klubu Richardem Foltýnem a dotáhli to do konce.

Znáte v brněnském týmu někoho jiného?
Ještě Evinu Kopeckou, s níž jsem se potkávala v mládežnických reprezentacích. Nedávno jsme se viděli i s Monikou Satoranskou, s níž budu i bydlet.

Takže se přestěhujete do Brna?
Ano, budeme mít společný byt. Možná začnu i studovat, ale to se teprve řeší. Mám ve smlouvě, že mi klub studium pomůže zařídit. Zatím jsem na vysokou školu nechodila, takže nemusím přestupovat.

Už jste se bavila s novým trenérem Davidem Zdeňkem nebo manažerem Richardem Foltýnem o vaší roli v družstvu?
S koučem jsem se zatím neviděla, pouze s pány Foltýnem a Beránkem. Docela mě nadchlo, když mi řekli, že můžu hrát i na pozici dva, v Hradci jsem totiž nastupovala jako jednička. Na to se hodně těším. O dalších věcech se asi pobavíme, až začne v červenci příprava, kdy se poprvé připojím k týmu. 

V dubnu jste v dresu Hradce Králové pomohla v semifinále k vyřazení Králova Pole. Bojíte se vstoupit poprvé do kabiny?
To je hodně velká nadsázka. Až vejdu do kabiny, snad mi holky nic neudělají, radši si to nechci představovat. (smích) Jedna sezona skončila a další začíná. Přechod hráček z jiných týmů je úplně normální, takže si myslím, že nijak strašné to nebude.

Prošla jste také téměř všemi mládežnickými reprezentacemi. Cítila jste šanci zahrát si i na právě skončeném mistrovství Evropy žen?
Nějaká možnost asi existovala, ale ne moc velká. Když jsem pozvánku neobdržela, nic jsem si z toho nedělala. Zatím mi chybí zkušenosti, ale určitě se chci do seniorského národního týmu dostat a za možnost si v něm zahrát budu ráda.

Sledovala jste výkony reprezentačního družstva na mistrovství Evropy, které se uskutečnilo kromě Prahy právě i v Hradci Králové?
Ano, viděla jsem každé utkání. Určitě se nečekalo, že vypadneme už v základní skupině, ale holky byly trochu svázané nervozitou, že se hrálo doma a výsledek se od nich očekával. Také si myslím, že naše mladé hráčky trochu bojovaly s přemotivovaností, na což doplatily zejména proti Ukrajině. S Maďarskem už hrály lépe, ale nevedla se jim koncovka.

PATRIK EL-TALABÁNI