Sportovní lezec Ondra se seznamoval s českou sportovní smetánkou
Tak trochu ve stresu byl ve čtvrtek večer v pražském hotelu Hilton brněnský sportovní lezec Adam Ondra. Neměl obavy z přímého přenosu při vyhlašování ankety Sportovec roku, ale spíš z toho, jestli se vůbec bude umět bavit s elitními českými sportovci. Osobně totiž zná jen judistu Lukáše Krpálka, olympijského vítěze z Ria.
Ještě loni si totiž nikdo ani nepředstavil, že by lezec pronikl mezi českou sportovní smetánku. Ondra už v minulých letech vyhrál mistrovství světa a je už roky považován za jednoho z nejlepších lezců světa, ale až letošní podzimní výkon při nejrychlejším vylezení vícedélkové cesty Dawn Wall v Yosemitech ho proslavil a posunul do elitní desítky.
"Je to pro mě všechno nové a připadám si možná i trochu nepatřičně. Určitě by si loni nedokázal nikdo představit, že nějaký lezec bude mezi nejlepší desítkou českých sportovců, jsem z toho určitě překvapený," prohlásil před novináři. "Před několika týdny jsem se potkal s Lukášem (Krpálkem), ale nikoho jiného neznám. Musím přiznat, že z toho jsem nervózní," prohlásil.
Drtivou většinu života stráví na cestách v lezeckém oblečení a nocuje často ve stanu, tentokrát se musel obléct do saka a vzít si kravatu. "Necítím se v tom úplně nejlíp, ale na maturitě jsem samozřejmě byl, na zkoušky jsem také chodil v obleku," usmíval se. "Nejsem v tom poprvé, ale na tak honosném galavečeru ano," přiznal. "Ale jak říkám, z toho zákulisního představování mám hrůzu," zopakoval s úsměvem.
Byť v posledním měsíci rozdal asi 50 rozhovorů a zažil nebývalý zájem, svůj úspěch bere jako možnost propagovat svůj sport. "Já to beru jako ocenění nejen sebe, ale že i lezení je bráno jako plnohodnotný sport. Já to vnímám tak, že lezení na skalách je nejen sport, ale i životní styl, ale lezení na umělé stěně, to je čistě sport," řekl. "Takže si to zaslouží medializaci," tvrdil.
V příštím roce chce sportovní lezení na umělé stěně odsunout na druhou kolej. Vynechá Světový pohár, pojede pouze na mistrovství Evropy. Chce však vylézt nejtěžší cestu světa na skále. Tu sám v norském Flatangeru očistil a navrtal jištěním. Je to první linie s označením 9c. "Už jsem na ní letos několik týdnů pracoval, tak uvidíme, jestli budu příští rok dostatečně silný," prohlásil. "Poprvé tam pojedu asi někdy v dubnu, kdy se dělají podmínky, a pak mám čas až do října to vylézt," plánoval.
I proto nemá zdaleka v hlavě jen olympijské hry v Tokiu, kde bude sportovní lezení poprvé zařazeno do programu a kde by měl Ondra být velkým favoritem na zlato. "To se teprve uvidí, jak to tam bude," upozornil na zatím nejasná pravidla. "Zatím o olympiádě nepřemýšlím, mám své plány příští sezonu na skalách, chci se posouvat tam. A jestli začnu trénovat na olympiádu příští nebo přespříští rok, to je jedno," poznamenal.
Motivaci totiž nehledá v úspěchu při sportu, ale hlavně na skalách. "Mám své osobní cíle, nemusím ostatním dokazovat, co chci. Chci trénovat a lézt těžší cesty, to je moje motivace. Chci vylézt cestu, která vypadá nemožně a přitom tak nádherně. Chci být dostatečně silný a mít výkonnost na to lézt cesty, které nikdo jiný na světě nevyleze," prohlásil.