Vousatý brněnský lídr v hlasování předčil Romana Hubníka z Plzně a Milana Baroše z Liberce. „Jsem samozřejmě strašně rád, že jsem obstál v takové konkurenci s Barym a Hubňou. Moc mě potěšilo, že jsem v mých letech dostal takové ocenění,“ vyznal se Zavadil, jenž po pěti letech v Brně přestoupil do druholigové Opavy, které se upsal na dva roky. 

Anketu čtyřikrát vyhrál Pavel Horváth, třikrát Karel Poborský. Jak se cítíte v takové společnosti?
Je pro mě obrovská pocta být mezi takovými personami. Moc si ocenění vážím a možná mi to dojde, až budu jednou bilancovat.

Máte za sebou poslední utkání v dresu Zbrojovky. Jak se za angažmá ohlédnete?
Připadá mi, že pět let uteklo jako voda. Na Brno budu mít jen příjemné Vzpomínky. Už na začátku jsem cítil, že fanoušci, vedení a celá kabina mě přijali velmi dobře. Připadal jsem si, jako bych ani nepřišel do neznámého prostředí. Bylo mi tady pět let moc krásně.

Naplnilo brněnské angažmá vaše fotbalové představy?
Roky byly hodně podobné. Chtěl jsem, abychom udělali větší úspěch, ale každý rok se objevily výkyvy a slabší chvilka, že jsme se zasekli a museli se z toho dostávat. Někdy to bylo hodně složité, ale ukázalo se, že jsme v kabině vždycky měli silné jádro a dovedli jsme se k tomu postavit, když nám teklo do bot.

Doléhá na vás, že jako osobnost ligy si ji příští sezonu v Opavě nezahrajete?
Trošku jo. Když mám čas v autě, přemýšlím o tom. Uteklo to strašně rychle. Teď doufám, že ve druhé lize budu jen jednu sezonu.

Přehráváte si, zda jste se rozhodl správně pro Opavu?
Přemýšlel jsem o tom dost dlouho a všechno jsem dobře zvážil. Věřím lidem, kteří mě přesvědčili pro Opavu, a nastavil jsem si to tak, že jde pro mě o správný krok. Vím, že pokud se tam jednou vrátím, musí to být teď. Jdu do Opavy s nejvyššími ambicemi a přeju si, aby měla ještě lepší sezonu a postoupila do ligy. Těším se na novou výzvu a třeba si o pár let prodloužím kariéru, když budu doma.

Jak dlouho ještě chcete hrát?
Po zranění to pro mě bylo nejtěžší, ale uvědomil jsem si, že fotbal mám natolik rád a čím jsem starší, tím víc si vážím, že můžu každý den na trénink a každou sobotu vyběhnu na trávník. Bude mi čtyřicet, jsem sice kolikrát unavenější, ale nic mě nebolí, abych nemohl přijít na trénink, nebo měl úlevy. Cítím se dobře, mám před sebou dva roky v Opavě a uvidíme. Chci hrát naplno na nejvyšší úrovni.

Přidáváte si v tréninku, abyste konkuroval mladším spoluhráčům?
V sezoně ani ne, spíš se snažím věnovat co nejvíc regeneraci, abych co nejdřív zahnal únavu. O dovolené si dám volno, ale pak se připravuji, abych byl nachystaný na začátek přípravy, nemusel mít úlevy a předešel zraněním.

Pomáhají vám proti mladším spoluhráčům zkušenosti?
To je pravda. Už mám takové vidění, které přišlo s věkem. Dřív jsem zbytečně běhal do kraje, teď už určitě lépe vyhodnocuji, předvídám, kam se míč odrazí, zda tam jít či ne. Věk nic nenahradí.

Znáte opavský stadion, i když jste tam nikdy nehrál?
Všechno tam znám, i všechny kluky, kteří v klubu pracují i hrají. Potkávám se s nimi ve městě, vídám je, když jdu s malým na trénink. Bude pro mě jednodušší, že se nemusím adaptovat. Hodně jsem si to tam oblíbil, prostředí je krásné. Pro fotbal jsou tam ideální podmínky a na stadionu jsem na kole za pět minut. Bude to pro mě plus, doteď jsem dost cestoval.

Těšíte se na opavské fandy?
Zažil jsem je na finále poháru a byla to fantazie. Myslím, že to bude podobné jako v Brně. Divácké zázemí je v Opavě obrovské, na fotbal chodilo pět tisíc lidí. Samozřejmě pomohl Mol Cup, když Opava prošla přes čtyři ligové týmy. Lidé si cestu na stadion našli a doufám, že to bude dál pokračovat a klub bude úspěšný i se mnou.

Prošel jste v české lize šesti kluby. Jaký ve vás zanechal největší stopu?
V Drnovicích jsem měl první sezonu, kdy jsem pořádně nakoukl do ligy. Byli tam velmi dobří hráči a hned jsem nastupoval. Potkal jsem se tam s Brňáky Karlem Večeřou a Karlem Jarůškem, kteří mi toho dost dali. Sparta pak pro mě byl jiný svět a mrzí mě, že jsem tam nezůstal víc sezon, ale v té době tam byla obrovská konkurence, v mém věku asi lepší hráči. Možná kdybych tam šel teď, prosadím se jinak. 

Za oba kluby jste si zahrál také evropské poháry…
V Drnkách to bylo specifické, vesnický klub, ale neskutečně všechno fungovalo s majitelem Gottvaldem, dotáhli jsme to do Poháru UEFA a vypadli až s Mnichovem 1860. Nejvíc vzpomínám na tři zápasy v Lize mistrů se Spartou, kdy jsme dvakrát hráli s Panathinaikosem Atény a asi nejlepší duel jsem odehrál s Portem.

Viděl jste v poslední době stadion v Drnovicích?
Byl jsem tam asi dvakrát po příchodu do Brna. Prošel jsem si ho a je smutné, jak to dopadlo. Mám na Drnovice jen hezké vzpomínky, fotbal se hrál opravdu dobrý, ale klub nebyl předurčený k tomu, aby vydržel.