Kariéru nakonec nezabalil, naopak si ji prodloužil ve Zvolenu a Nových Zámcích o šest let. „Na Slovensku jsem si pořád říkal, že návrat do Komety třeba ještě vyjde, i když to bude z říše snů. Jsem zpět a je to krásný pocit," rozplývá se Brabenec, jenž nastoupí v pátek proti Vítkovicím.

Přepadla vás nostalgie při příchodu do šatny?

Užívám si zatím každou hodinu. Tehdy jsem hrával v Brně jen s Markem Kvapilem a Tomášem Malcem, ale realizační tým zůstal prakticky stejný. Nepřicházím do neznámého. (úsměv)

Jak se zrodila myšlenka přestupu do Komety?

Měl jsem nějaké rodinné trable, což nechci rozpitvávat. Přestup se upekl narychlo, roli sehrála i zranění kluků. Jsem vděčný Novým Zámkům, že mě uvolnily a umožnily mně ještě tuto štaci zkusit.

Jaký bude pocit navléct opět dres Komety?

Těším se hlavně na domácí publikum. Na Slovensku jsem zažil plný barák akorát rok ve Zvolenu, když jsme hráli finále. (Zvolen získal titul v roce 2013 – pozn. red.) Když dá člověk gól, má pak husí kůži. Ale pořád je něco jiného, když vám fandí tisíc lidí, a sedm tisíc. Nedá se to popsat.

Máte respekt z výzvy v Brně?

Kdybych se bál, nemá cenu se vracet. Najdou se škarohlídi, kteří to nepřejí mně, Liborovi Zábranskému a Kometě. Na ty se ale nemůžeme dívat. Libor asi ví, co ve mně je, a kdyby si myslel, že jsem nějaký ocas, co to nezvládne, neriskuje. Fyzicky a herně na to snad pořád mám. Nebudu nejrychlejší v soutěži, ale snad to nahradím rozumem a s rukama ještě něco vymyslím.

Máte vyřízené střídavé starty v prvoligové Třebíči. Budete jí pomáhat?

Libor se mě ptal, jestli roli přijmu. Řekl jsem mu, že určitě. Je teď pro mě důležité být doma v Brně, ale Třebíč je kousíček, dá se tam jet na otočku. Chci pomoct Kometě, a třeba i tak, že dohlédnu na hráče v Třebíči, co tam jsou z Komety, rád to udělám. Až se vrátí zranění kluci, kádr bude našlapaný, a taky musím zůstat v rytmu. Počítám se vším, nejsem ješitný.

Jak jste se hokejově změnil za těch šest let na Slovensku?

Nechci, aby to vyznělo egoisticky, ale dá se říct, že to tam na mně stálo. Trenéři to se mnou hodně konzultovali, i složení lajn. Mohl jsem si dovolit celkem hodně a na ledě si najížděl, kam jsem potřeboval. Pomáhal jsem v útoku mladým klukům. Jmenovat můžu třeba Petera Zuzina, který hrál dva roky v Olomouci. Rado Puliš se objevil ve Slovanu Bratislava v KHL. Měl jsem funkci mentora. Snažil jsem se je postrčit, aby neviděli u starších, že skončí trénink a jde se na pivo, jak to bylo za našich mladých let, ale následuje další práce.

Roli mentora splníte i v Kometě, když nyní nemá ideální výsledky?

Je tady dost zkušených. Leoš Čermák nebo Martin Erat a Martin Zaťovič. Oba se v šatně pohybují, i když jsou zranění. Navíc toho herně mají za sebou daleko víc. Věk je jen číslo. Nepřišel jsem rozhodovat, měnit zavedené věci, to je hloupost. Spíš se zatím rozkoukám, poradím a doufám, že budu platný.

Co vám pomáhá, abyste se udržel ve vrcholovém hokeji?

Začal jsem pracovat víc se svým tělem, což jsem dřív nedělal. Byl jsem lehkovážný a myslel si, že to jde samo. Tělo si ale po třicítce řekne. Dbám na regeneraci. Po každém tréninku na Slovensku jsem zavíral šatnu a chodil domů po masérech nebo lidech, co prali prádlo.

Zníte nadšeně. Uvažujete o delším pokračování kariéry?

Doufám, že na to pořád mám. Fyzicky se cítím dobře, paradoxně líp než třeba ve 32 letech. Před šesti roky jsem začal trénovat trochu jiným způsobem. Uvidím ale, jak bude chtít Kometa či ostatní kluby. Chci se živit hokejem, dokud to bude jen možné.

Zdroj: http://brnensky.denik.cz/hokej_region/zaviram-satnu-a-domu-odchazim-az-po-maserech-rika-brabenec-o-udrzovani-ve-forme-20170203.html